Základy teorie národního hospodářství

Autor knihy Jan Urban, Vydavatelstvo Wolters... Viac...
Dostupnosť: do 7 dní
Product ID: 978-80-8639-572-2
20,80 € s DPH

Popis produktu


1. Základní pojmy, principy a modely národního hospodářství1.1. Základní ekonomické pojmy a principy• omezenost zdrojů/staků– jednotlivci/domácnosti jsou omezeni výší svých příjmů, úspor a možností získat půjčku– podniky jsou omezeny zisky, úsporami, možností získat úvěr či jiné vnější fin. zdroje– státy jsou omezeny možností zdaňovat ostatní hosp. subjekty či půjčovat si od nich• ekonomie (či národohospodářská teorie) zkoumá, jak společnosti a jejich jednotlivéhospodářské jednotky (subjekty) volí či měly by volit mezi různými možnostmi využitíomezených zdrojů k uspokojení svých potřeb• přináší návody, jak správně rozhodovat, na základě porovnání nákladů a přínosů• společným jmenovatelem porovnání jsou pěněžní hodnoty• přínos = peněžní hodnota, kterou bychom byli ochotní zaplatit, abychom mohli vykonaturčitou činnost• náklady = hodnota zdrojů, kterých se pro provedení činnosti musíme vzdát• náklady alternativ (ušlých příležitostí) = hodnota nejcennějšího alternativního statku, cenouza získání určitého statku je nemožnost získat statek jiný• utopené náklady = výdaje považované za relevantní náklady, i když tomu tak ve skutečnostinení, náklady, které v okamžiku rozhodování již nelze nevynaložit nebo zachránit• náklady a přínosy nemusí přicházet ve stejnou chvíli, většinou přínosy přichází ponákladech – rozlišujeme krátké, střední a dlouhé období• motivace ek. subjektů (ziskový motiv) = maximalizace (sledování) vlastního ek. zájmu• Homo economicus – zisk a další ek. pohnutky jsou hlavním motivem jednání lidí, zdaleka nevšak jediným – většina ek. vztahů je v praxi založena na důvěře• mezní (marginální) veličiny = celkové změny přínosů a nákladů• last minute zájezdy – v tu chvíli je velká část nákladů cestovky už utopená (rezervacehotelů, letadel, atd.), proto se jí vyplatí to prodat za jakoukoli cenu• efektivnost a rovnost si odporují (příjmy bohatých rozdělovány chudým – snižuje efektivitu)• pozitivní ekonomie popisuje a vysvětluje ? předpovídá. Modely a principy.• normativní ekonomie – jak by to mělo být?• makroekonomie se zabývá nár. hosp. jako celkem – vývoj ek., cenové hladiny, kurzů, atd.• mikroekonomie – analýza chování zákl. ek. subjektů, tvorby cen v jednotlivých odvětvích• merkantilismus (16.-18.stol.) – státy by se měly chovat jako obchodníci, maximalizovatexport, a tím získat co nejvíce zlata a stříbra do svých zásob – tím měřili národní bohatství• fyziokraté (fran., 18. stol.) - zdrojem bohatství a blahobytu státu jsou zemědělské výrobky apřírodní zdroje, nejlepší je nechat to na přírodě ? laissez-faire• výrobní faktory = přír. a lidské zdroje, kapitál a podnikatelské schopnosti– pro výrobce jsou nájemní ceny výrobních faktorů výrobní náklady– pro vlastníky a pronajímatele výrobních faktorů tvoří jejich ceny důchod• přírodní zdroje (půda) = zeměd. půda, nerostné suroviny, voda, vzduch. Cena za pronájempůdy = renta. Renta je důchodem majitele půdy.• lidské zdroje (práce) = fyz. i ment. úsilí lidí. Cena za práci = mzda = důchod pracovníka.• kapitál = zásoba ek. statků, vytvořených v minulosti k výrobě jiných druhů zboží a služeb vsoučasnosti, především jde o zařízení, stroje, nástroje, budovy, továrny, auta, atd. Téžoznačován jako fyzický kapitál.2. význam: dočasně volné fin. prostředky, tzv. zapůjčitelné peněžní fondy, které slouží knákupu továren, strojů a dalších výrobních zdrojů.• úrok = cena za použití (půjčení) cizího kapitálu. Úrok je důchodem majitele kapitálu.• zisk = odměna (důchod) podnikatele za podstupovaná rizika, inovaci, organizaci. Zisk =zbytek z firemních příjmů po odečtení důchodů majitelů půdy, práce a kapitálu.• národní důchod = součet všech důchodů majitelů výrobních faktorů (mezd, rent, úroků azisků). Identické s celkovým objemem výroby a služeb, neboli s národním produktem.• většina celkového důchodu vytvořeného v ekonomice připadá na výrobní faktor práce• ekonomické subjekty, působící v národním hospodářství, se dělí do 5 sektorů:– sektor domácností – poskytují zdroje (výr. faktory), které firmy potřebují k výrobě zbožía služeb: práci, půdu, kapitál (fyz. i fin.), podnikatelské schopnosti. Za poskytovánítěchto výrobních faktorů získávají od firem mzdy, renty, úroky (dividendy), zisk. Ztěchto příjmů platí domácnosti za zboží a služby produkované firmami. To jsouspotřebitelské výdaje, resp. spotřeba domácností.– firemní sektor – zaměstnávají a odměňují výrobní faktory poskytované domácnostmi.Produkují tak zboží a služby, které nakupují domácnosti, stát, ostatní firmy či cizinci.Též investuje do nových výrobních zařízení, půdy a staveb ? vytváří nové výrobníkapacity.– vládní sektor – poskytuje zboží a služby (vzdělání, zdravotní péče, obrana, právo apořádek), platí mzdy svým zaměstnancům (tj. součást sektoru domácností), nakupujefinální produkty a služby od firem, tím zvyšuje spotřební výdaje, investuje (stavba silnic,nemocnic, škol, atd.), vybírá daně, financuje státní výdaje včetně plateb penzistům,nezaměstnaným, nemocným, studentům, atd. (tzv. transfery)– sektor finančních služeb – finanční zprostředkování – banky, spořitelny, pojišťovny, atd.Neprodukuje fyz. statky, ale poskytuje služby – převádí peníze mezi subjekty– zahraniční sektor – dovoz, vývoz, poskytují národnímu hosp. kapitál a využívají vesvých ekonomikách vyvážený domácí kapitál1.2 Model ekonomického koloběhu a makroekonomická rovnováha• ek. rovnováha v uzavřené ekonomice = rovnost úspor a investic = výše nár. důch. zůstávástejná• zahrneme-li i vládu a zahraniční sektor, bude rovnováha nár. hosp., pokud: souhrn investic,státních výdajů na spotřebu zboží a služeb, vývozu zboží a služeb a dovozu kapitálu buderoven souhrnu úspor domácností, daňových příjmů státu, dovozu zboží a vývozu kapitálu• nerovnovážná úroveň národního důchodu – změny míry ek. aktivity, resp. výkonuhospodářství – přesahují-li „přítoky“ nad „odtoky“, roste celkový národní důchod• Rovnovážná úroveň nár. důchodu v ek. nastává, jestliže celková hodnota zboží a služeb,které si spotřebitelé (domácnosti), stát, firmy a zahr. subjekty chtějí v daném nár.hospodářství při daných cenách koupit (tj. souhrnná, neboli agregátní poptávka), je rovnasouhrnné, neboli agregátní nabídce, tj. celkové hodnotě zboží a služeb, které domácnosti izahr. firmy hodlají v národním hosp. při daných cenách nabídnout k prodeji.• za této situace nemají ceny tendenci růst ani klesat, stejnětak zaměstnanost• deflační mezera – agregátní popt. je nižší než agr. nabídka. Hodnota do dorovnání.Nevyužití ek. zdrojů a nezaměstnanost.• inflační mezera – naopak. Tlačí úroveň cen nahoru, vede k inflaci.• ? regulace národního hospo. pomocí nástrojů finanční politiky ? „uzavírání“ těchto mezer1.3 Výkonnost ekonomiky: hrubý domácí a národní produkt• výkonnost nár. hosp. = celk. hodnota zboží a služeb určených pro konečnou spotřebu• HNP = hodnota roční výroby zboží a služeb vytvořené výr. faktory příslušníků urč. státu• HDP = – || – na určitém území (tj. domácí výr. faktory), je snáze zjistitelný• rozdíl mezi HDP a HNP = čistý příjem cizinců• HDP = hodnota finálního zboží a služeb – nezahrnuje meziprodukty (tím by se započetlaodpovídající hodnota vícenásobně) – tzv. finální HDP• přidaná hodnota – přidaná ke statku v dané výrobní etapě. Součet přidaných hodnot =hodnota celkového fin. produktu• amortizace/odpisy za spotřebu kapitálu, znehodnocovaného při výrobě• po odečtení hodnoty amortizací/odpisů (kapitálu spotřebovaného při výrobě) dostanemečistý DP. Znehodnocení kapitálu je zhruba 10% HDP ? čistý DP = 90% HDP.• struktura HDP – HDP je též souhrn veškerých výdajů v nár. hosp. Základní kategorievýdajů (složky agr. poptávky):– C (consumption) – výdaje domácností na zboží a služby– I (investment) – investiční (kapitálové) výdaje firem– G (goevernment spending) – vládní výdaje na nákup zboží a služeb pro vládní a veřejnéúčely (ne transfery! ? HDP zahrnuje pouze příjmy a výdaje z vyráběné produkce)– E (export) – rozdíl mezi příjmy z vývozu a výdaji za dovoz (tzv. čistý export) (dovoz jejiž obsažen v jiných složkách HDP – spotřebě, investicích, atd.)• HDP = C + I + G + E• metody měření HDP – výrobní, důchodová a výdajová. Hodnota by měla být vždy stejná,protože celkové důchody v ek. jsou rovny celkovým výdajům.• vlastnosti ukazatele HDP – údaje o HDP mohou být zavádějící, nejsou-li používánysprávně, proto je dobré mít na paměti:– vliv změn cenové hladiny – při inflaci může růst HDP, aniž by se zvýšila reálná výroba,protože HDP je vyjádřen v běžných (aktuálních) cenách (nominální HDP). Proto sezavádí reálný HDP – ve stálých cenách, tj. cenách platných v určitém výchozím období– vyjadřuje reálný růst ekonomiky. Poměr reálného a nominlního produktu tvoří deflátorHDP – měří růst cen ve vztahu k cenám základního období. Dalšími takovými cenovýmiindexy, měřícími změny cen, jsou index spotřebitelskýh cen a index cen výrobců.– změny počtu obyvatelstva – ukazatel HDP ukazuje výkonnost, nikoli ek. úroveň nár.hospodářství ? HDP na hlavu (per capita)– změny kvality – ukazatel HDP nezahrnuje změny kvality produkce, pokud ty nejsouobsaženy v ceně. Nemusí proto plně reflektovat reálné změny životní úrovně.– škodlivé druhy zboží a služeb – do HDP jsou zahrnuty i zboží a služby, které mohou býtškodlivé (např. cigarety). Ekonomika rovněž při výrobě HDP znečišťuje vzduch, vodu,půdu. Náklady na odstranění znečištění nejsou z HDP odečítány, ale naopak ještě vpodobě dodatečných výdajů přičítány!– netržní produkce – nejsou zahrnuty zboží a služby, neprocházející trhem – naturálníprodukce a neregistrovaná produkce (daňové úniky) (podzemní ekonomika)1.4 Základní ekonomický problém• jak co nejefektivněji využít (alokovat) existující výrobní faktory? (cože?)• co, jak a pro koho by měla ekonomika vyrábět? (haha)• způsob jeho řešení určuje ekonomický systém čili způsob organizace ek. aktivity. 3 kat.:– tradiční ekonomika – dnes už jen v odlehlých, zemědělských oblastech– centrálně plánovaná (příkazová) ek. - otázky co, jak a pro koho rozhodují vládní experti,kteří mají mít nejlepší předpoklady pro řízení ek. aktivity země pro blaho všech. Alenejdůležitější informace o trhu jsou ceny – ty oni postrádali, neb je sami určovali.– tržní ek. - založena na soukr. podnikání (vlastnění výr. faktorů) a decentralizovaném ek.rozhodování ek. subjektů. Nebrání působení ziskového motivu. Teoretické zdůvodnění,proč je tato organizace nejlepší – zakl. moderní ek. Adam Smith (An Inquiry Into theNature and Causes of the Wealth of Nations, 1776): firmy a domácnosti jsou vedeny„neviditelnou rukou trhu“, která je vede k maximalizaci blahobytu celé společnosti.Význam ek. principu dělby práce a co nejefektivnější kombinace práce a výr. faktorů prodosažení maximální výroby – a tedy maximálního nár. bohatství.– smíšená ek. - žádná čistě tržní ek. neexistuje, vlády mohou efektivitu ek. zvýšit• klasická ek. teorie – vychází z A. Smithe, samoregulující se trh, „laissez-faire“, od konce 19.stol. označováni jako neoklasičtí ekonomové• neokonzervativní ekonomie – vyvíjí se v pol. 20. stol. z neoklasické ek. Monetaristickáteorie (M. Friedman), ekonomie strany nabídky (A. Laffer) – význam posílení ek. motivací aomezení státní regulace. Obě tyto jsou liberální – úkolem vlád a centrálních bank by mělobýt udržování stabilního právního rámce ekonomiky.• keynesiánská ekonomie – 30. léta 20. stol. - angl. ekonom J. M. Keynes –intervencionistický přístup (reakce na hospo. krizi), poukazuje na nedokonalost trhu2. Tržní ekonomický systém a úloha státu v ekonomice2.1 Tržní systém• též „systém svobodného podnikání“ či „kapitalismus“• je založen na soukromém vlastnictví kapitálových statků, volném působení cenovéhosystému a volné konkurenci• institucionální základy tržní ekonomiky: politický, právní a hodnotový systém• institucionálně-právní rámec ekonomiky podstatně rozhoduje o výši nákladů ek. subjektů• trh vlastnických práv – převážně akciové společnosti• selhání trhu – nemají-li určité ek. zdroje vlastníky, tím pádem nemůžou být využíványefektivně (např. zdroje přírodního prostředí, jako vzduch, který je každému k dispozici...)• vymahatelnost vlastnických práv – stěžejní předpoklad efekt. fungování tržního systému• tržní systém se označuje též jako systém cenový nebo cenově řízený – ceny jsou totižklíčovou informací, jejich prostřednictvím se systém samoreguluje• distributivní efekt cen – ceny určují rozdělení statků ve společnosti• alokační funkce cen – ceny motivují výrobce k růstu či poklesu úroně výroby v určitýchoblastech ekonomiky. Vyšší poptávka – vyšší cena.• státní cenová regulace narušuje obě kritické funkce cenového mechanismu, pokud některýmspotřebitelům pomáhá, je to na úkor ostatních spotřebitelů, případně i výrobců• konkurence mezi prodávajícími – motivuje všechny zaměřit se na to, co zvládnou nejlépe, adělat to co nejefektivněji – redukovat náklady a zvyšovat kvalitu. Tak roste výroba i životníúroveň.• konkurence mezi kupujícími – statků není nikdy dost na uspokojení všech potřeb, statek takzíská ten, kdo je ochoten za něj zaplatit nejvyšší cenu, tedy ten, kdo ho nejvíce potřebuje (tj.distributivní efekt cen)• konkurence napříč trhem – zájem kupujícího koupit co nejlevněji X zájem prodávajícíhoprodat co nejdráž. Konkrétní trhy mohou mít v závislosti na relativní výši poptávky anabídky charakter spíše trhů nabízejících (výhodných pro výrobce) nebo trhů kupujících(výhodných pro spotřebitele).2.2 Trh a úloha státu v ekonomice• dnes ve většině světa smíšené ekonomiky – státy omezují rozhodovací pravomoci ek.subjektů – existují v nich soukromé firmy i podniky ve veřejném vlastnictví• např. vynucený prodej „ve veřejném zájmu“, rozhodnutí, kdo smí v daném regionu prodávatnapř. el. energii, vazba podnikání v určitých oblastech na licence (např. bankovnictví),podpora výrobců statků, o které není zájem, stanovení minimálních mezd, atd.• část státních ek. intervencí je nezbytná: podpora ek. efektivnosti, posilování sociálně-ekonomické rovnosti a stabilizace ekonomiky. Ale jakými nástroji to provádět?• v některých situacích trhy samy o sobě nejsou schopny efektivně rozdělit (alokovat) zdroje –selhání trhu – tři hlavní situace:– problém tržní síly – na některých trzích má ceny pod kontrolou jediný prodávající (nebojediný kupující) – udržuje je na vyšší úrovni. Takové trhy nealokují ek. zdroje dobře. Kochraně tržního systému slouží antitrustové zákony. V některých oblastech z technickýchdůvodů konkurence existovat nemůže (tzv. přirozené monopoly) ? státní intervence –regulace cen apod. v této oblasti– problém externalit – externality = vedlejší důsledky soukromých ek. činností (jejichnáklady či výnosy stojící mimo rámec tržního systému), které dopadají na osoby, kterése těchto činností neúčastní. Nejsou-li externality státem regulovány, vedou k tomu, žeurčitého statku se zhledem k nerespektování jeho úplných nákladů vyrábí více, než bybylo ek. efektivní (tzv. negativní externality), nebo méně (pozitivní externality). Příkladnegativních externalit: nepříznivé ekologické důsledky ek. činností – v rámci ek.systému neexistuje „neviditelná ruka“, která by papírny nutila k tomu, aby na sebe jakosoukromé výrobce braly náklady na čištění odpadů a rekultivaci řek. Externality působímimo tržní systém, proto je musí regulovat stát (např. zdaněním vypouštění odpadů).– veřejné služby – aby mohl být veřejný dopravce soukromý, musely by být jízdenkydrahé, nebo správa CHKO by musela být vykoupena drahým vstupným (ať!)• sociální politika – sociální dávky, pomoc při získání potřebné kvalifikace• stabilizace ekonomiky – omezení nezaměstnanosti, stabilizace cen, finančních vztahů nár.hosp. vůči zahraničí, posílení ek. růstu• cíle hospodářské politiky – plná zaměstnanost, ek. růst, cenová stabilita, ek. svoboda, ek.jistota, ek. rovnost, efektivnost využívání ek. zdrojů – jsou do určité míry v konfliktu• nástroje hosp. politiky – změny úrokových sazeb, změny zdanění, devizová čizahraničněobchodní omezení apod.• 2 kritéria odlišení soukromých a veřejných organizací: způsob jmenování vedoucíchpracovníků a jejich vybavení vynucovacími pravomocemi– vedoucí manažeři soukr. firem jsou jmenováni vlastníky firmy (akcionáři), nemajípravomoc vynutit si svá rozhodnutí, rozhodnutí jsou individuální– vedoucí veřejných podniků jsou voleni nebo jmenováni voleným orgánem, majípravomoci vynutit svá rozhodnutí, rozhodnutí jsou kolektivní• vládní selhání – státní zásahy se míjejí účinkem, důsledky jsou ještě horší nebo jinakškodivé – důvodem selhání jsou omezené či nesprávné informace, aj.• kvantitativní vyjádření úlohy státu – podíl výdajů státu na HDP – v průběhu 20. stol. vevětšině vyspělých ekonomik dlouhodobě rostl (v USA z 8% na 20% v 90. letech)• Thorstein Veblen: Teorie zahálčivé třídy (1899) – bohatí nakupují demonstrativně, střední achudí je napodobují, drahý parfém se prodává lépe než levný, paradox.• Frank Knight – nákup jakéhokoli zboží (kromě základních potřeb) může být označen jako„demonstrativní spotřeba“3. Poptávka, nabídka a tržní rovnováha3.1 Poptávka na jednotlivých trzích• poptávka = ochota a schopnost spotřebitelů koupit si určité množství daného produktu čislužby v závislosti na jeho ceně• zákon poptávky – zůstanou-li ostatní veličiny ovlivňující úroveň poptávky po určitém zbožíbeze změny, pak při nižší ceně bude prodáno větší množství určitých statků• poptávané množství – výše poptávky (počet výrobků) po určitém statku při určité ceně• roste-li cena zboží, nemění se jeho poptávka, ale poptávané množství• ceteris paribus – předpoklad neměnnosti ostatních ek. okolností• důchodový efekt – při nižší ceně si nákup může dovolit vyšší počet spotřebitelů• substituční efekt – vyšší cena vede spotřebitele k tendenci nahrazovat spotřebu daného statkujeho substituty (levnějšími)• princip klesajícího mezního (marginálního) užitku – po 10 kopečcích zmrzliny už nebuduchtít další, i kdyby stál 2,50Kčs. Uspokojení, které přináší každá další spotřebovanájednotka, je vždy menší než u jednotky předchozí.• celkový užitek – uspokojení plynoucí z celkového množství spotřebovaného statku• mezní užitek – užitek plynoucí z každé další spotřebované jednotky• spotřebitelův přebytek – rozdíl mezi užitkem, plynoucím z daného množství statku, a jehocenou• koeficient cenové pružnosti – o kolik procent se změní poptávané množství statku pozvýšení (snížení) jeho ceny o 1% (pohyb spotřebitele podél křivky poptávky):– je-li koeficient vyšší než 1, je poptávka pružná (jednoprocentní změna ceny vyvolápokles/nárůst více než o 1%), zvýšení ceny ? snížení výdajů spotřebitele za toto zboží– je-li menší než 1, je poptávka nepružná, zvýšení ceny ? zvýšení výdajů– je-li roven 1, je poptákvka jednotkově pružná, změna ceny ? výdaje zůstávajíkonstantní• dokonale pružná poptávka – za určitou cenu se prodá jakékoli množství daného statku, přijakékoli vyšší ceně se však poptávané množství sníží na nulu• dokonale nepružná popt. - poptávané množství je konstantní a nemění se se změnami ceny• poptávka je elastičtější v delším období• důvody nepružné poptávky:– jde o zboží a služby, které jsou nezbytné, protože uspokojují zákl. potřeby– neexistují substituty– jde o levné zboží– nelze odložit nákup (dojde-li mi benzín při cestě z Čáslavi)• změna (posun) poptávky nastane i v případě, že cena urč. statku zůstane stejná, a to v těchtopřípadech (posouvá se celá poptávková křivka):– změna relativních cen substitutů– změna ceny komplementárního zboží – tj. zboží, které je spotřebováváno současně– změna spotřebitelských preferencí– změna spotřebitelských důchodů• tržní poptávka – souhrnná poptávka všech individuálních poptávek jednotlivých spotřebitelů3.2 Nabídka na jednotlivých trzích• nabídka na jednotlivém trhu – množství produktu, který bude prodávajícími nabízen kprodeji při jeho různých cenách (v daném čase a místě) ? křivka nabídky• zákon nabídky – při vyšších cenách (ceteris paribus) budou mít prodávající zájem nabízetvětší množství produktu• tržní nabídka – souhrn individuálních nabídek• nabídka je pružná, jestliže reaguje množstvím na změnu ceny výrazně, nepružná omezeně• koeficient pružnosti – o kolik procent se změní nabízené množství při změně ceny o 1%.Menší než 1 (nepružná), roven 1 (jednotkově pružná), větší než 1 (pružná).• dokonale pružná – při určité ceně budou nabízet jakékoli množství, při nižší ceně budounabízet hovno• dokonale nepružná – změna ceny ponechá nabízené množství beze změny• pružnost nabídky se zvyšuje s prodlužováním pozorovaného období (reakce výrobců trvá)• změna ceny ? změna nabízeného množství – posun nabízeného množství podél nabídkovékřivky• změna nabídky – zájem prodávajících nabízet více (nebo méně) produktu při jakékoli(libovolné) ceně ? posun celé nabídkové křivky. Faktory ovlivňující změnu nabídky:– změny ve výrobních nákladech– nové ziskové příležitosti – proto poklesne výroba (a tím i nabídka) pův. produktu– očekávání do budoucna – očekávání zvýšení cen ? zvýšení výroby pro budoucí zisky3.3 Interakce poptávky a nabídky: tržní rovnováha• tržní cena – vzniká na základě interakce nabídky a poptávky• rovnovážná cena + rovnovážné množství = tržní rovnováha• nedostatek/nadbytek – při nerovnovážných cenách• zákon nabídky a poptávky – na volném trhu se ceny vždy vyrovnají3.4 Netržní faktory tvorby cen• státní zásahy do cen – stanovení cenových stropů, spotřební daně, subvence k cenám(negativní spotřební daň, např. pro zemědělce)• dovozní země se brání importu subvencovaných výrobků ? dovozní cla• černé trhy korigují neefektivitu oficiální ekonomiky – nedostatkové zboží distribuují těm,kteří jsou ochotni zaplatit nejvícZměna! Od teď opisuju z 2. vydání! Ha! Milostná Saša mi ho dnes zapůjčila! Ha! (a taky trochuzrychlíme, protože takhle bysme tu byli do večera nebo co. Jsme v půlce a zápočet je zejtra :-D)3.5 Trhy a ekonomický blahobyt• spotřebitelův přebytek = prospěch spotřebitele = rozdíl mezi poptávkovou cenou, kterou jespotřebitel ochoten zaplatit, a tržní cenou, tedy částkou, kterou skutečně zaplatí• mezní kupující – při jakémkoli zvýšení ceny by již o koupi neměl zájem• celkový přebytek spotřebitelů – dobrá charakteristika ek. blahobytu. Čím víc přebytkuspotřebitelů, tím je ek. systém efektivnější.• cena daná nabídkovou křivkou představuje při jakémkoli nabízeném množství nákladymezního výrobce, tj. toho, který by byl jako první nucen opustit trh při snížení ceny statku• zvýšení tržní ceny vede ceteris paribus k růstu přebytku výrobců• celkový přebytek na trhu = přebytek spotřebitelů + výrobců = míra ek. blahobytu spol. =rozdíl mezi hodnotou zboží a náklady výrobců• zvýšení blahobytu nelze dosáhnout zvýšením ani snížením množství vyráběných statků• alokace (rozdělení) ek. zdrojů, kterou vytváří tržní rovnováha, přináší společnosti max. ek.blahobyt. Efektivnější alokace ? větší celkový přebytek.4. Rozhodování, ekonomika a správa firem4.1 Firma a její rozhodování• firma – tržní subjekt, specializující se na přeměnu výrobních vstupů na výstupy• rozhoduje se na základě snahy dosáhnout maximálního zisku, buď krátko- nebodlouhodobého4.2 Zisk, náklady a optimální úroveň výroby firmy• zisk – celk. příjmy mínus celk. náklady• explicitní náklady – nákup vstupů na výrobu (použití cizích výr. faktorů)• implicitní náklady – zahrnují náklady alternativ neboli ušlých příležitostí vlastních výr.faktorů• ek. náklady = explicit. + implicit.• účetní náklady = pouze explicitní• ek. zisk je nižší než účetní zisk• účetní zisk = kladný hospodářský výsledek, opakem je ztráta• produkční funkce = maximální objem výstupů, který lze vytvořit s danými vstupy• mezní produkt = o kolik jednotek se změní výstup při změně kapitálu (práce) o jednotku• princip klesajícího mezního produktu (klesajících mezních výnosů) – s růstem počtupracovníků se produkt, který vytvoří každý další, postupně snižuje• produktivita výrobního faktoru = průměrný produkt práce a kapitálu• izokvanty – křivky různých kombinací výr. faktorů, s nimiž lze dosáhnout téhož výstupu• mezní míra technické substituce – sníží-li se vstup jednoho výr. faktoru o jednotku, o kolikje třeba zvýšit vstupy druhého výr. faktoru, aby byl zachován objem výroby• X-efektivita = efektivita výr. procesů (pro odlišení od celkové efektivity nár. hosp.)• fixní náklady (režijní) – zůstávají stejné bez ohledu na rozsah firemní výroby (budovy,pozemky, stroje, apod.)• variabilní náklady – mění se se změnou objemu výroby• průměrné celkové náklady (jednotkoé náklady) = podíl celk. nákl. (var.+fix. nákl.) a objemuvýroby. Křivka průměrných celkových nákladů má tvar „U“ - se zvětšujícím se objememvýroby průměrné náklady nejprve klesají, později rostou! ? existuje určitý efektivní rozsah(objem) výroby• úspory z rozsahu (objemu) výroby – fixní náklady se s růstem objemu výroby rozdělují dovětšího množství vyrobených jednotek, takže v průměru klesají• mezní náklady – zvýšení celk. nákl., které vyvolá zvýšení výroby o jednotku• uzavření výroby – dočasné a vratné X opuštění trhu – trvalé ukončení• optimální objem výroby – úroveň, při které je dosahováno max. zisku = stav firemnírovnováhy – mezní příjmy se rovnají mezním nákladům – tj. poslední (mezní) jednotkavýroby, kterou má smysl vyrobit, je ta, kdy se příjmy vyrovnají nákladům• mezní (marginální) analýza: mezní zisk = rozdíl mezi mezním příjmem a mezními nákl. Srůstem produkce rostou mezní náklady, klesají mezní příjmy, mezní zisk bude proto do určitéúrovně kladný, a pak se to zlomí a pak už bude s větším objemem produkce jen víc a vícklesat (bude záporný)• křivka mezních nákladů firmy je ceteris paribus křivkou nabídky firmy4.3 Poptávka firmy po výrobních faktorech• funguje uplně stejně jako poptávka po čemkoli jinym (surprisingly!)• poptávka firmy po výr. faktorech – tzv. odvozená poptávka – čím větší je poptávka poproduktu firmy, tím větší je poptávka firmy po výr. faktorech pro jeho výrobu• změna cen substitučních nebo komplementárních výr. faktorů ? posun poptávky po výr.faktoru• pružnost poptávky po výrobním faktoru závisí na: cenové pružnosti poptávky po vyráběnémzboží, na výrobní fuknci a s ní spojené pružnosti mezního produktu výr. faktoru, namožnosti substitue výr. faktoru jiným a na podílu nákladů na výrobní faktor na celkovýchnákl. firmy• optimálního poptávaného množství výr. faktoru dosáhne firma v momentě, kdy mezní výnosvýr. faktoru dosáhne jeho ceny• optimální kombinace v.f. = stejná relace mezi jejich mezními výnosy a jejich cenou4.4 Financování a finanční řízení firmy• vnitřní zdroje – firemní tržby – k financování průběžných explicit. nákl. a firemního rozvoje• cash-flow – časový průběh příjmů a výdajů• vnější zdroje – kapitál vlastníků + cizí zdroje• vlastní zdroje = kapitál vlastníků + vnitřní zdroje• cizí zdroje = úvěry, závazky vůči jiným subjektům, dotace, apod.• financování firemního rozvoje – především z tržeb• určitá část zisku zůstává ve firmě = tzv. „nerozdělený zisk“ (+ odpisy) = vnitřní zdrojefiremního rozvoje, tj. investic• povinná výše základního kapitálu je 200 000 pro s.r.o. a 2 míče pro a.s.• krátkodobá půjčka – splatnost do 1 roku – k financování běžných nákladů (mzdové,surovinové, apod.)• úvěr, půjčka, směnečný úvěr• firma může vydat cenné papíry – ty si koupí investoři• dlouhodobá půjčka – delší splatnost než 1 rok (většinou do 10 let) – financované bankaminebo prostřednictvím emisí firemních dluhopisů (obligací) – na nákup zařízení, budov, atd.• prodej obligací - „dluhové financování“• investor porovnává výnos cenných papírů a jejich bezpečnost (na základě ratingu)• prodej akcií - „nedluhové financování“ - akcie totiž představuje vlastnictví části firemníhomajetku. Počet akcií je založen na jejich ceně a velikosti zákl. kapitálu.• držitelé obligací = věřitelé – dostanou úrok z půjčky• akcionáři = spoluvlastníci ? mají nárok na podíl ze zisku v podobě dividend (pokud sespolečnost rozhodne rozdělit zisk)– kmenové akcie – dávají vlastníkovi hlasovací právo na valné hromadě, tj. účastnit seřízení firmy, podílet se na zůstatku fy. při likvidaci a na nákupu akcií při dalších emisích.Jich vlastník nemůže požadovat vrácení vložených prostředků.– preferenční akcie – nemá hlasovací práva, mají ale přednost při výplatě dividend azískávají podíl na aktivech společnosti při její likvidaci před kmenovými akcionáři– zaměstnanecké akcie – na jméno zaměstnancům podniku• primární emise – nejdřív firma prodá celou emisi spec. firmě, ta ji posléze veřejně prodá –tato fa. CP upisuje• upisovatelé se sdružují, aby rozložili riziko, do syndikátů• emisní ážio – rozdíl mezi cenou akcie při prvním prodeji a nominální cenou, která je na akciinapsána• následuje sekundární obchodování (prostřednictvím burzy c.p.)• prospekt vydavatele c.p. - info. emitující společnosti při prodeji jejích c.p. na veřejném trhu• finanční řízení fy. - cílem je zajistit:– platební schopnost (schopnost uhradit všechny splatné závazky)– likviditu fy. (schopnost podniku přeměňovat svůj majetek v peníze)– rentabilitu fy. (ziskovost ve vztahu k využitým zdrojům)• aktiva = firemní majetek– stálá aktiva – investiční majetek– oběžná a. - zásoby a peněžní prostředky• podklady pro finanční analýzu fy. slouží 3 hlavní účetní výkazy: – rozvaha (bilance) – zachycuje majetek podniku a jeho zdroje– výsledovka – výkaz zisků a ztrát– výkaz finančního toku – sleduje peněžní prostředky (hotovostní peníze a vklady u bank)4.5 Principy marketingu• dumping – krátkodobý prodej za podnákladové ceny pro zlikvidování konkurence• necenová konkurence – na základě přilákání spotřebitelů jinými metodami než cenou

Vydavatelstvo Wolters Kluwer
Jazyk: český
Väzba: viazaná
Rozmer: 176x250
Počet strán:
ISBN: 978-80-8639-572-2

Opýtajte sa nášho predajcu