Wunderland Díl I.

Autor knihy Miloš Jesenský, Robert Lesniakiewicz, Vydavatelstvo AOS Publishing, , Mimozemské technologie Třetí... Viac...
Dostupnosť: do 7 dní
10,40 € s DPH

Popis produktu


Kniha vznikla díky inspiraci netradičních badatelů v oblasti historie 2. světové války: Dr. Ludvíka Součka, Ole Jonny Braenneho, Clasa Svahna, Alfreda Lissoniho, Joanny Lamparské, Mgr. Stanislava Siorka a polské výzkumné společnosti Explorator, Boguslawa Woloszanského a za vydatné pomoci Bronislava Rzepeckého z časopisu Periferní vize, Marka Rymuszka z časopisu Neznámý svět a Benity Cempelové z Hlasu Pobřeží, kteří otázce existence hitlerovských diskoplánů věnovali prostor na stránkách těchto periodik. Především díky americkým médiím je veřejnost velmi zkresleným způsobem informována o válečných podmínkách uvnitř Německa. Jde tu především o průmyslovou výrobu a přepravu uvnitř této země. Po bitvě o Britanii počala klesat německá letecká nadvláda nad Evropou. Tento fakt byl jedním z důležitých faktorů, který vyústil v porážku Německa. Náklady a nároky na průmyslovou produkci začaly být extrémní, stejně tak jako požadavky na produkci ropy, která byla pochopitelně základním článkem distribuce pohonných hmot. Na straně druhé velmi přesně vedené opakované spojenecké nálety na klíčová a strategicky důležitá místa uvnitř Německa si vybraly dramatickým způsobem svou daň. Jediným způsobem jak mohlo Německo účinněji reagovat na tyto vzdušné útoky bylo přesunout všechna zařízení s vysokou vědeckou hodnotou a munici do podzemí.Některá z těchto zařízení byla ohromná a vyžadovala kilometry a kilometry podzemních tunelů. Společně v podzemí fungovala i obsluha těchto zařízení, technický personál a zvlášť pak vývojové vědecké skupiny. Velmi známý podzemní komplex takové povahy se nacházel v Nordhausen v Thuringii se speciální sekcí označenou jako Jonas Valey v jižní části Thuringie. Toto zařízení bylo proslavené vývojem a výrobou raket V-1 a V-2. V krizových situacích měl tento komplex působit také jako centrum německé vlády a výzkumné centrum pro tzv. pokročilé formy zbrojení. Podobná situace byla i v Polsku, kde se nacházelo velké množství německých podzemních zařízení.Jedním z nejpozoruhodnějších komplexů bylo zařízení „Der Riese“, které sloužilo jako nejen jako důl na uranovou rudu, ale i jako výzkumné centrum tajných zbraňových systémů. Jiné podzemní komplexy byly rozmístěné v bývalém Československu a Rakousku. Podzemní výrobní prostředky byly také připravené čistit syntetické ropné produkty z uhlí a vyrábět elektřinu.Společně s těmito podzemními monumenty existovalo velké množství speciálně chráněných menších servisních zařízení, které tvořily vlastní výrobní síť. Takže takový produkt nebyl montován pouze na jednom místě, ale putoval od zařízení k zařízení kde byla připojena vždy jistá část produktu. Finální kompletace pak probíhala nedaleko místa „spuštění“ (ponorky – pobřežní vody, letouny – letecké dráhy). Dalším důležitým faktorem, který velmi mátl spojeneckou inteligenci byla mobilnost montážních zařízení. Můžeme tedy konstatovat, že uvnitř Německa existovalo příliš mnoho pohyblivých cílů a proto se nedařilo německou válečnou výrobu zcela zastavit.Samozřejmě, že nejslabším článkem v tomto celém schématu byla přeprava. Železniční systém byl z hlediska energetického nepraktičtějším způsobem přepravy. Z důvodu absolutního nedostatku ropy v Třetí Říší nebylo možné v dostatečném rozsahu využít kamionu dopravu. To spojenci samozřejmě věděli a proto se obzvlášť soustředili na bombardování důležitých železničních uzlů a k tomu využívali těžké čtyřmotorové letouny B-17.V roce 1944 do hry vstoupil letoun P-51 Mustang, který byl také znám pod označením „Spitfire“. Dokázal se velmi těsně přiblížit k pozemním cílům a jeho způsob pohybu ve vzduchu tak trochu připomínal mouchu. P-51 nekompromisně ničil všechny pohybující se cíle ve svém operačním dosahu. V roce 1944 byl zázrak, že vůbec nějaké vlaky byly schopné přepravy. Vlakové jednotky se tak buď ukrývaly v horských tunelech, přesouvaly se pouze v noci a nebo pochopitelně v období, kdy nebyla hlášena blízkost nepřátelských letounů.I když systém německé protivzdušné obrany byl nejlepší ze všech válkou zainteresovaných národů, bylo jasné že nutně potřebuje technologickou inovaci. Německo proto intenzivně experimentovalo s radikálně novými druhy systémů vzdušné obrany. Tak například byl objeven mechanismus navádění protileteckých raket řízených ze země pomocí infračerveného naváděcího zařízení. Byla objevena veřejnosti prakticky neznámá „vírová děla“ (vortex cannons), vzduchové bomby, které byly schopné vytvořit velmi silné vzdušné turbulence. Magnetické repulzní projektily včetně zařízení na blokádu elektronických zařízení byly ve vývoji v době kdy došlo ke kapitulaci Německa v roce 1945. Mezi tyto velmi exotické válečné prostředky patřil i diskovitý design letadel se speciálními pohonnými jednotkami.Němci již měli k dispozici proudová letadla a raketu interceptors stejně tak jako proudová letadla a jiné nosiče pro raketový útok. Německá obloha byla plná různých exotických letadel mezi kterými vynikaly především diskovité letouny jež měly zcela shodný tvar s tzv. dnešními UFOs.Velmi zvláštní pozici měl tzv. „Alpenfestung“, který byl nejjižnějším ostrovem plánované německé obrany. Šlo o podzemní zařízení nedaleko jezera Garda v severní Itálii. I když toto zařízení bylo dislokované na území Itálie pracovalo zcela pod kontrolou nacistické německé garnitury. Není bez zajímavosti fakt, že právě v tomto zařízení pracoval během II. světové války i známý italský vědec Renato Vesco.Tak jak globální válečný konflikt gradoval plánovači nacistického Německa sále více a více uvažovali přesunout poslední fázi obrany do specifických k tomuto účely připravených pevností. Šlo totiž o čas. Vývoj kolaboroval se zcela unikátními technologiemi, které by zřejmě zvrátily průběh války, ale bylo nutné získat čas.„Horská pevnost“ čili „Alepenfestung“ se nacházela na rozhraní Itálie, Rakouska, Německa a samozřejmě Švýcarska. (7) Pevnost zahrnovala několik velmi významných velkých podzemních komplexů. Další podobný komplex pevností byla naplánovaný v oblasti Sovích Hor v pohraničním území Československa a Polska včetně již zmíněného „Der Riese“. (8) Vybudování další pevnosti bylo naplánováno v Černém lese v oblasti jižního Německa a jiné již menší ostrovy odporu se měly budovat v Českém lese, Bavorském lese a Norsku. (9)Tato opevnění měla sloužit především pro vojáky SS jednotek. Také měly poskytovat neprůstřelný štít pro start a přistání letadel. Také měly svým způsobem sloužit jako startovací zařízení pro rakety V-1 a V-2 a další speciální vojenské technologie. Pomocí těchto pevností měly být bráněny strategicky důležité horské průsmyky. (10)Historie nám ale říká, že Alpenfestung vlastně nikdy nezačal pořádně fungovat a to z jednoho prostého důvodu. Tato gigantická stavba vyžadovala obrovské inženýrské a technické nároky a ke konci války nebyly schopni němečtí plánovači včas zajistit všechny potřebné technické a jiné záležitosti. Nehledě na to, že nové zbraně sice dosáhly jistého operačního stádia, ale velká většina z nich byla v různých fázích vývoje.Když se Hitler v roce 1933 dostal k moci, jedním z jeho prvních rozhodnutí byla rekonstrukce německého vojenského letectva – Luftwaffe. Tato nová organizace se měla rozejít se starými praktikami. V majetku Luftwaffe se nacházely dvě na svou dobu zcela bezkonkurenční organizace: Lilenthalgesellschaft a „Akademie leteckého výzkumu“. Vedle Luftwaffe měla armáda k dispozici speciální oddělení pro vývoj takových zbraní jakým byla V-1 „cruise missile. Vývoj a výzkum zbraňové technologie byl veden tzv. Radou výzkumu – „Reichsforschungrat“. Činnost této instituce byla rovněž soustředěna na reoragnizaci technickým směrem zaměřených škol a univerzit, vojenských a vládních výzkumných skupin. (11)„Der Riese“ jak jsem se již zmínil byl lokalizován v oblasti polských Sovích Hor – „Gory Sowie“ v příhraniční oblasti s Československém. Systém se skládal ze sedmi podzemních komplexů. Velké tunely měly až ke 3 km na délku. Obrovský kus práce při odhalování tajemství tohoto podzemního monumentu odvedl polský inženýr a člen výzkumné skupiny odpovědné za prozkoumání a zmapování „Der Riese“ pan Robert Lesniakiewicz.Dalším faktem, který podstatně ovlivňuje náš příběh jsou okolnosti vzniku a působení nechvalně známé organizace „SS“ (Schutz Staffel). Mne osobně ale na tomto místě přijde přesnější jiné vysvětlení pro zkratku „SS“ a to „Schwartz Sone“ čili „Černé Slunce. Své důvody které mě vedou k předmětné domněnce vysvětlím později. Každopádně byla tato organizace od samotného počátku transformovaná do té nejsilnější entity uvnitř Třetí Říše s tím, že začala fungovat jako tělesná stráž Adolfa Hitlera. Vojenské rameno SS – „Wafen SS, se stalo absolutně elitním ramenem vojenské síly v Německu. Tato organizace postupně pod svůj osobitý vliv převzala celou řadu vědeckých, výzkumných a výrobních zařízení od armády a vojenského letectva. Také převzala plnou kontrolu na vědci civilisty a dalším „strategickým lidským faktorem“. Průběžně během války dostala také pod svůj vliv mnoho podzemních komplexů včetně velkého průmyslového podniku Škoda včetně celé řady přidružených filiálek koncentrovaných v blízkosti Prahy. Faktor „SS“ se tak stal říší uvnitř říše zodpovědný pouze Adolfu Hitlerovi. (12, 13)SS také připravovala zvláštní výzkumná zařízení pro politicky nespolehlivé vědce. Badatelské úkoly, kterými byla tato zařízení distribuována často rozvíjeli vědci - vězni. Takové útvary byly připraveny například v Orenburgu, Nordhausenu, Mechlenburgu a nebo Mathausenu. (14

Vydavatelstvo AOS Publishing
Jazyk: český
Väzba: brožovaná
Rozmer: 154x215
Počet strán: 174

Opýtajte sa nášho predajcu